... s Petrou Peckovou (104)

Hosty podcastu Jedno procento jsou lidé, které považuji za zajímavé a zábavné. Skoro bych se nebál říct, že zvu lidi, které mám rád. S kterými bych se chtěl setkat, i kdybych netočil podcast.

Z toho plyne, že v Jednom procentu nebývají rozhovory s politiky. Ne, nic proti politice nemám, ba naopak. Považuju i za těžkou a nevděčnou práci, která má můj respekt.

Ale až na naprosté výjimky mezi politiky nemám žádné přátele. A není moc ztěch, kterých bych se chtěl zeptat na něco, co o nich nevím z médií či z rozhovorů, které jsem s nimi dělal jako novinář. Ne podcaster.

Tento díl je proto výjimkou. O rozhovor jsem požádal Petru Peckovou, hejtmanku středočeského kraje. Ne proto, že ji znám, ale že bych ji rád poznal. A zajímá mě, proč kariéru televizní novinářky v minulých deseti letech vyměnila za kariéru v lokální, a dnes už vysoké, či spíše středně vysoké politice.

Jako sexista ve výslužbě můžu říct, že mi imponuje jako pohledná a ambiciózní žena, je mi sympatické, že je běžkyně, a zajímá mě, jak obnoví a zkultivuje pověst svého úřadu po éře hejtmanky Jaroslavy pokorné Jermanové.

Bude to lepší? Anebo je už v samotné budově Krajského úřadu, která paradoxně ani na území kraje nestojí, cosi zakletého a strašidelného? I o tom jsme se bavili.

A taky o tom, proč opustila novinařinu a čim si jsou žurnalistika a politika podobné.

Co zatím udělala nejvíc papalášského?

A jaké našla ve skříních ve své kanceláři kostlivce?

Co si myslí o roce 2020? A samozřejmě zazněla také zcela pravidelná otázka, zda svět bude za deset let horší, anebo lepší.

Přeju příjemný poslech.